home výuka aplety laboratorní práce testy projekty práce žáků
 
 
 

Přehled učiva - teplo a tepelné jevy


  • Všechny atomy a molekuly jsou v neustálém pohybu. Součet pohybových i potencionálních energií všech molekul v tělese se nazývá vnitřní energie tělesa. Vnitřní energie tělesa závisí na vzájemné poloze molekul v tělese, vzrůstá s počtem molekul a s teplotou tělesa.

     
  • Vnitřní energii tělesa lze zvýšit dvěma způsoby. Prvním způsobem je dotyk tělesa s jiným tělesem, které má vyšší teplotu. Druhým způsobem je působení síly, která koná práci.

  • Teplo je fyzikální veličina udávající energii, kterou si vyměňují tělesa různé teploty. Teplo označujeme písmenem Q. Stejně jako energii měříme i teplo v joulech.

     
  • Samovolně se teplo přenáší vždy z teplejšího tělesa na chladnější.

     
  • Měrná tepelná kapacita c je fyzikální veličina, která určuje, kolik tepla musíme dodat 1kg látky, aby se její teplota zvýšila o 1oC. Jednotkou měrné  tepelné kapacity je J/kg . °C.

     
  • Teplo Q, které musíme dodat tělesu, aby se jeho teplota zvýšila z teploty t1 na teplotu t2, určíme ze vzorce Q = c . m . (t1-t 2). Potřebujeme k tomu znát hmotnost tělesa m a měrnou tepelnou kapacitu c látky.

     
  • Vnitřní energii tělesa zvětšíme konáním práce. Na ohřátí 1 kg vody o 1oC je třeba vykonat práci 4,2 kJ.

     
  • Při tepelné výměně mezi dvěma tělesy platí kalorimetrická rovnice:
    c1 . m1 . (t1 – t) = c2 . m2 . (t – t2).
    Hmotnosti těles jsou označeny m, měrné tepelné kapacity c, počáteční teploty t (s indexem). Index 1 je přiřazen teplejšímu a index 2 chladnějšímu tělesu, t (bez indexu) je výsledná teplota.

     
  • Vedením se teplo šíří v pevných látkách, v kapalinách i v plynech. Látky, které vedou teplo dobře (kovy), nazýváme tepelné vodiče. Látky, které vedou teplo špatně (kapaliny, plyny, dřevo, sklo nebo plasty), nazýváme tepelné izolanty.

     
  • Teplo se může šířit vedením, prouděním a zářením. Vedením se teplo může šířit ve všech látkách. Prouděním se teplo šíří jen v kapalinách a v plynech. Zářením se teplo šíří průhlednými látkami a vakuem.

  • V tepelných elektrárnách se používají parní turbíny. Parní turbína je tvořena mnoha koly s lopatkami. Pohybová energie páry s velkým tlakem tato kola roztáčí.

  • Ve spalovacích motorech se palivo (benzín, nafta) spaluje přímo v motoru.    V zážehových motorech dochází k zapálení paliva elektrickým výbojem. Ten vzniká v zapalovací svíčce. Ve vznětových motorech se palivo samo vznítí, protože se  vstřikuje do horkého stlačeného vzduchu. Spalovací motor pracuje zpravidla ve čtyřech taktech: sání, stlačení, zážeh a výfuk.

  • Rozeznáváme skupenství pevné, kapalné, plynné a plazma. Plazma vzniká silnou ionizací plynu.

  • Tání je děj, při kterém se pevná látky mění v kapalinu. Teplota, při které pevná látky taje, se nazývá teplota tání. Tuhnutí je děj, při kterém se kapalina mění v pevnou látku. Teplotě, při které k tuhnutí dochází, říkáme teplota tuhnutí. Teplota tuhnutí krystalických látek je stejné jako jejich teplota tání.
  • Teplo, které se potřebuje 1 kg pevné látky (při teplotě tání) k přeměně na kapalinu (stejné teploty), nazýváme měrné skupenské teplo tání a označujeme ho lt.

  • Vypařování je děj, při kterém se kapalina mění v plyn. Vypařování kapaliny se děje za každé teploty. Rychlost, jakou se kapalina vypařuje, závisí na teplotě kapaliny, velikosti povrchu kapaliny, chemickém složení kapaliny a odvádění vznikajících par. Opačným dějem k vypařování je kapalnění (kondenzace).

  • Var je děj, při kterém se kapalina přeměňuje v plyn v celém objemu. Teplota, při které dochází k varu, se nazývá teplota varu. Její hodnota závisí nejen na chemickém složení kapaliny, ale také na tlaku nad povrchem kapaliny.

     
  • Voda vře za normálního atmosférického tlaku (101 kPa) při 100oC.

  • Sublimace je děj, při kterém se pevná látky mění přímo v plyn. Opačným dějem je desublimace, při které se plyn přeměňuje přímo v pevnou látku.
 
 
 
Přehled učiva
6. ročník
7. ročník
8. ročník
9. ročník
 
Zápisy z hodin
6. ročník
7. ročník
8. ročník
9. ročník
 
Opakování
6. ročník
7. ročník
8. ročník
9. ročník
 
Programy
výukové
převody
ostatní
encyklopedie